Všichni dobře víme, že kvalitní pohon zajistí našim čtyřnohým miláčkům lepší výkon a delší životnost. Ale přistupujeme stejně tak i ke svému tělu? A CO je vlastně kvalitní „pohon“? Názory na výživu se mění, vyvíjejí, ale podíváme-li se na stav naší populace, je zřejmé, že v praxi jaksi nefungují. Tedy: neprojevují se na zdraví lidí, ale zato rostou zisky některých firem.

Stačí se podívat na reklamy v televizi nebo reklamní letáky, které na nás koukají z poštovních schránek, a kterými jsou oblepeny výlohy obchodů. Jsou plné lákadel; strava vylepšená o zvýrazňovače chuti a podprahové efekty vyvolává závislost a touhu po dalším a dalším uspokojování. A výsledek? Obezita a nemoci, především cukrovka. A nejenom to, postupně jsme se odcizili vlastnímu tělu, neumíme vnímat jeho signály, ztratili jsme přirozený pocit hladu. Neumíme rozeznat skutečný hlad od pouhé závislosti na mlsání.

Znám dost lidí v mém okolí, kteří investovali nemalé částky, aby se zbavili nadbytečných kil, zdravotních neduhů či chronické únavy. Vyloučili tuky, hlídali kalorickou hodnotu jídel, vyzkoušeli kdejaké nejnovější super zaručené trendy a NIC. Máme množství výživových poradců, různých doplňků stravy, výzkumů, analýz,…

Máme vyspělé zdravotnictví s množstvím léků na všechno, s nabídkami očkování (někdy mám pocit, že vakcína předbíhá samotné onemocnění), a přesto je čím dál víc lidí nemocných. Jak je to možné? Kde tedy děláme chybu? Máme dostatek vlastní zodpovědnosti nebo ji jen přesouváme na druhé? Jsme ochotni se aktivně zbavit škodlivých návyků nebo raději pohodlně polykáme rozličné pilulky?

V článku Jsme to, co jíme se zaměřuji na kvalitu potravin, jejich skladbu, optimální množství a vnímám, jak moje tělo reaguje a funguje. Otázka správné výživy nemá být aktuální až ve chvíli, kdy potřebuji zhubnout nebo se zbavit nějakého zdravotního neduhu. Kvalitní pohon přece nezačneme tankovat až ve chvíli, když motor začne vynechávat.