Strachy jsou (bohužel) součástí života většiny lidí. Jsou jako zlověstný stín, který je na ně přilepen, a který jim za zády roste a roste… Během svého života se setkáváme s různými druhy strachů:

● o finanční zajištění (s tím je spojený strach ze ztráty zaměstnání),
● o děti (abychom vůbec mohli mít děti, a poté obavy o jejich bezpečí a zajištění),
● o zdraví (vlastní a svých blízkých),
● ze smrti,
● najít (a udržet si) správného životního partnera,
● ze ztráty přátel,
● z vlastní nedostatečnosti (jsem dost dobrý/á?),
● o své uplatnění v životě,
● ze špatného rozhodnutí (neumění se rozhodnout),
● z následků svého jednání (zodpovědnost za své rozhodnutí nebo nerozhodnutí),…

Výčet by mohl být o mnoho delší, ale nemám v úmyslu ten strach ještě zvětšovat. Různé strachy se mezi sebou často propojují, a tím se jejich nežádoucí efekt násobí. Co tedy s tím/s nimi?

Obecně platí: Máš strach? ⇨ Postav se mu čelem! Budeš-li před strachem utíkat, pořád bude za tebou a navíc se bude zvětšovat, resp. kreativní mysl bude pilně pracovat a stvoří jej do obludných rozměrů. No a úměrně s tím se bude zmenšovat odvaha podívat se tomu strachu (stínu) „do očí“. Nerozlučným přítelem strachu je stres, a jak je známo, ten je spouštěčem nemocí. Není tudíž nejmenší důvod otálet s (vy)řešením svých strachů.

Někdy se nám podaří vytvořit si takový strach, že pouhé pomyšlení čelit mu, nás srazí na kolena. V této souvislosti za mnou přišla Jarka – chtěla řešit svůj strach, ale nenacházela v sobě odvahu na něj pohlédnout. U Jarky bylo potřeba nejdřív překonat značný psychický blok. Vypěstovala si totiž tak velký strach, že na něj pak sama nestačila. A jak dospěla k tomu „pěstitelskému úspěchu“?

Začalo to nenápadně – několika neúspěšnými pokusy při vaření, které přerostly ve strach z vaření a na něj Jarka postupně nabalovala další a další (strach z vlastní nedostatečnosti, strach, že se na ni partner bude zlobit, strach, že nezvládne domácnost a rodinu, strach ze ztráty partnera – najde si takovou, která umí vařit,…). Její strach byl slepencem mnoha různých strachů a vyrostl do velikosti, se kterou si sama nevěděla rady.

Nejprve jsme ten velký strach rozdělily na jednotlivé druhy a zpracovávaly každý zvlášť. Na menší strach stačila menší odvaha… ? Vizualizovaný strach se začal zmenšovat a v Jarce se úměrně zmenšoval i ten pomyslný balvan tíhy. Následně už nebyl problém začít řešit praktické kroky, změnit nežádoucí Jarčiny přístupy a odbourávat tak jednotlivé strachy.

V současné době je nejčastější strach o finanční zajištění. Z mého pohledu je i nejsilnější, protože prostupuje většinou z uvedených kategorií, a proto si „zaslouží“ samostatný článek. O strachu tedy ještě i příště.