Strachy vstoupily do našich životů, úspěšně se množí a rostou a nám je hůř a hůř. Nežijeme, živoříme. Pojďme sebrat odvahu poznat svoje strachy, zbavit je nadvlády nad námi, a sami tak zase svobodně rozhodovat o svých životech! Víme, co nám brání udělat první krok? Zkusím si tipnout: je to strach ze změny.

Zase ta změna! Většina z nás se jí tolik brání, přitom přirozeností všech životů je změna, pohyb, koloběh, … Přiznávám: nemám změny zrovna v lásce; jenomže život se neptá, prostě nás „dokope“ tam, kde máme být, a jen na nás záleží, jak velké kopance „chceme“ inkasovat (tj. za jak brzo/dlouho se rozhoupeme ke změně).

Strach se pohnout, tedy udělat potřebnou změnu, nás drží na jednom místě a naše nespokojenost roste. Jenomže na té nespokojenosti leží strach, který nás ochromuje se vzchopit; člověk chřadne…

Strach má hodně spojenců (negativní informace se na nás linou ze všech stran), a tím se zvětšuje jeho síla. Jenomže člověk má možnost volby, má tu moc rozhodnout o svém životě!

První krok, který MUSÍME udělat je „odstřihnout se“ od všech těch negativních zpráv a katastrofických scénářů. Nevyživovat je svou pozorností a účastí v tom zlovolném procesu! Nestýskat si a nešířit dál tyto zprávy, ale hledat řešení a vědomě se soustředit na pozitivní věci.

Zkuste se někoho zeptat, s čím není spokojen, co ho naštvalo, a zahrne vás informacemi. Pak ho požádejte, aby vám sdělil něco pozitivního, něco, co ho potěšilo. Ve většině případů se ten člověk zarazí a začne přemýšlet… Jak jste na tom vy?

Napište si každý den (třeba v průběhu 3 týdnů) to, co vám ten den udělalo radost (úsměv prodavačky, seznámení s milým člověkem, dárek, pozornost partnera, příjemná procházka, počasí – vůně deště či příjemné hřejivé sluneční paprsky, zpěv ptáků, vůně květin, úspěch v práci,…).

Zpočátku to bude možná problém „vymyslet“ něco pozitivního, ale postupně budete podobných milých projevů vnímat víc a víc. Čím víc se je naučíte vnímat, tím víc je budete přitahovat do svého života.

Důležitější než fyzická změna je změna myšlení, přístupu, náhledu, vnitřního postoje. Je snazší se přemístit z místa na místo než změnit svoje „nitro“. Práce se sebou je to nejtěžší (Čím začít? Jak? Zvládnu to? Má to vůbec smysl?), a tak dost lidí radši věnuje pozornost všemu okolo (kritice druhých). Tím, že odpoutá pozornost od sebe a neřeší svůj nevyhovující stav/situaci/problém, vytváří dluh vůči sobě, který se úročí a časem začne vyžadovat splacení.

Neměli bychom nechávat bez povšimnutí naši nelibost, ale hledat její příčinu, protože nespokojenost se brzo změní v obavy, které přerostou ve strach a stres; přijdou poruchy spánku, objeví se zdravotní potíže. Pilulky za nás nic nevyřeší, pouze otupí nepříjemné příznaky (zamlží informaci našeho těla o tom, že máme rychle splatit dluh vůči sobě).

Pro vyléčení zdravotních potíží v mnoha případech „stačí“ změnit své vnitřní nastavení, svůj přístup:

• zjednodušit si svůj život – zbavit se balastů, které nám neprospívají, nezabývat se věcmi, které nemůžeme změnit;
• obrátit pozornost do sebe – vnímat projevy těla, pochopit, co nám sděluje, zaměřit se na danou oblast, která nás trápí/bolí a hledat řešení;
• vnést světlo do svého života – pozitivní přístup, radost, těšení, odpustit sobě i druhým (jedná se o vnitřní proces, není potřeba žádné slovní ani pěstní konfrontace ☺);
• zbavit se nežádoucích stereotypů (říkám tomu biorobotická setrvačnost ?), dělat věci jinak – třeba zdánlivá maličkost: zvolím si jinou trasu, než kterou běžně chodím, a najednou vidím jiné věci (třeba upoutávku na kurz, který mě zaujme), potkám jiné lidi.

Potlačený vztek, lítost, hluboký a dlouhotrvající smutek, pocit viny, nenávist, žárlivost jsou energie, které nás zevnitř rozežírají. Jsem přesvědčená, že právě tohle jsou příčiny mnoha vážných onemocnění (to v případech, že si je hodně let v sobě „živíme“). Co nám brání v tom, abychom se chopili kormidla svého života? Jen na nás záleží, zda se rozhodneme změnit to, co nám neprospívá. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. ☺