• Strach ze změny

    12. června 2019 I I 2 komentáře

    Strachy vstoupily do našich životů, úspěšně se množí a rostou a nám je hůř a hůř. Nežijeme, živoříme. Pojďme sebrat odvahu poznat svoje strachy, zbavit je nadvlády nad námi, a sami tak zase svobodně rozhodovat o svých životech! Víme, co nám brání udělat první krok? Zkusím si tipnout: je to strach ze změny.

    Zase ta změna! Většina z nás se jí tolik brání, přitom přirozeností všech životů je změna, pohyb, koloběh, … Přiznávám: nemám změny zrovna v lásce; jenomže život se neptá, prostě nás „dokope“ tam, kde máme být, a jen na nás záleží, jak velké kopance „chceme“ inkasovat (tj. za jak brzo/dlouho se rozhoupeme ke změně).

    Strach se pohnout, tedy udělat potřebnou změnu, nás drží na jednom místě a naše nespokojenost roste. Jenomže na té nespokojenosti leží strach, který nás ochromuje se vzchopit; člověk chřadne…

    Strach má hodně spojenců (negativní informace se na nás linou ze všech stran), a tím se zvětšuje jeho síla. Jenomže člověk má možnost volby, má tu moc rozhodnout o svém životě!

    První krok, který MUSÍME udělat je „odstřihnout se“ od všech těch negativních zpráv a katastrofických scénářů. Nevyživovat je svou pozorností a účastí v tom zlovolném procesu! Nestýskat si a nešířit dál tyto zprávy, ale hledat řešení a vědomě se soustředit na pozitivní věci.

    Zkuste se někoho zeptat, s čím není spokojen, co ho naštvalo, a zahrne vás informacemi. Pak ho požádejte, aby vám sdělil něco pozitivního, něco, co ho potěšilo. Ve většině případů se ten člověk zarazí a začne přemýšlet… Jak jste na tom vy?

    Napište si každý den (třeba v průběhu 3 týdnů) to, co vám ten den udělalo radost (úsměv prodavačky, seznámení s milým člověkem, dárek, pozornost partnera, příjemná procházka, počasí – vůně deště či příjemné hřejivé sluneční paprsky, zpěv ptáků, vůně květin, úspěch v práci,…).

    Zpočátku to bude možná problém „vymyslet“ něco pozitivního, ale postupně budete podobných milých projevů vnímat víc a víc. Čím víc se je naučíte vnímat, tím víc je budete přitahovat do svého života.

    Důležitější než fyzická změna je změna myšlení, přístupu, náhledu, vnitřního postoje. Je snazší se přemístit z místa na místo než změnit svoje „nitro“. Práce se sebou je to nejtěžší (Čím začít? Jak? Zvládnu to? Má to vůbec smysl?), a tak dost lidí radši věnuje pozornost všemu okolo (kritice druhých). Tím, že odpoutá pozornost od sebe a neřeší svůj nevyhovující stav/situaci/problém, vytváří dluh vůči sobě, který se úročí a časem začne vyžadovat splacení.

    Neměli bychom nechávat bez povšimnutí naši nelibost, ale hledat její příčinu, protože nespokojenost se brzo změní v obavy, které přerostou ve strach a stres; přijdou poruchy spánku, objeví se zdravotní potíže. Pilulky za nás nic nevyřeší, pouze otupí nepříjemné příznaky (zamlží informaci našeho těla o tom, že máme rychle splatit dluh vůči sobě).

    Pro vyléčení zdravotních potíží v mnoha případech „stačí“ změnit své vnitřní nastavení, svůj přístup:

    • zjednodušit si svůj život – zbavit se balastů, které nám neprospívají, nezabývat se věcmi, které nemůžeme změnit;
    • obrátit pozornost do sebe – vnímat projevy těla, pochopit, co nám sděluje, zaměřit se na danou oblast, která nás trápí/bolí a hledat řešení;
    • vnést světlo do svého života – pozitivní přístup, radost, těšení, odpustit sobě i druhým (jedná se o vnitřní proces, není potřeba žádné slovní ani pěstní konfrontace ☺);
    • zbavit se nežádoucích stereotypů (říkám tomu biorobotická setrvačnost ?), dělat věci jinak – třeba zdánlivá maličkost: zvolím si jinou trasu, než kterou běžně chodím, a najednou vidím jiné věci (třeba upoutávku na kurz, který mě zaujme), potkám jiné lidi.

    Potlačený vztek, lítost, hluboký a dlouhotrvající smutek, pocit viny, nenávist, žárlivost jsou energie, které nás zevnitř rozežírají. Jsem přesvědčená, že právě tohle jsou příčiny mnoha vážných onemocnění (to v případech, že si je hodně let v sobě „živíme“). Co nám brání v tom, abychom se chopili kormidla svého života? Jen na nás záleží, zda se rozhodneme změnit to, co nám neprospívá. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. ☺

    2 komentáře u „Strach ze změny“

    1. Marian napsal:

      Pravdivé.Jen mnoho lidí má problémy se změnit i když to není moc složité. Jde ale spíš o charakterové vlastnosti každého člověka. Pokud má v sobě jedinec zakořeněnou zlobu, nesnášenlivost, hamižnost, nepřejícnost atd.atd… ,potom se takový jedinec těžko sám změní.

      1. ZitZivot napsal:

        Mario, děkuji za Váš názor. Myslím si, že svoji roli hrají nejen zkušenosti a prostředí, ale taky „vybavení“ jedince. Pokud je člověk celý život srážen a ponižován, nevěří si, nemá sebevědomí, pak nemá dost odvahy a je pro něj nepředstavitelné, že by se dokázal vzchopit ke změně. Pokud chce změnit svůj přístup k životu, často se ptá, jak na to. Neví, nemá zkušenost. Důležité je, že chce – takovému pak stačí podat ruku a brzo si tu svou novou cestu začne sám vyšlapovat. Máte pravdu, že některé lidi zase drží dobré bydlo (spíše ale zlatá klec a pohodlné, byť nespokojené/nesvobodné žití). Takoví lidé ve skutečnosti po změně netouží. On je vůbec ten začátek pro dost lidí obtížný – už jen to, aby si tzv. nastavili zrcadlo. Často totiž vidíme chyby druhých než ty svoje. No a když do toho ještě začne promlouvat ego… Myslím si, že to má každý jinak (a ti, kdo padnou až na dno, většinou pak rychleji změnami procházejí – prostě se odrazí ode dna. Věřím, že kdo skutečně chce změnit sebe/svůj přístup, tak to dokáže. Pokud říká, že ne, tak se vymlouvá a ve skutečnosti chce jen od okolí litovat, nikoliv však něco měnit. Děkuji za Vaši přízeň a reakce na články ŽítŽivot. Ať se Vám dobře daří. 🙂

    Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

    Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..