Za sedmero horami a sedmero řekami bylo království, které vzkvétalo. Lidé byli spokojení, vzájemně si pomáhali, scházeli se spolu, radovali se; stavení byla upravená a měla plné sýpky.

Jednoho dne však starý moudrý panovník zemřel a vlády se ujal nový. Ten se ale o své království nestaral, utrácel za výpravy po světě, nákladné honitby, turnaje a slavnosti; prostě užíval si a rozhazoval, až byla královská pokladnice prázdná. Nový král rozpustil vojsko a nařídil zvýšit daně. Podobné to bylo i v sousedních královstvích…

Vladaři si moc dobře uvědomovali, že je otázkou času, kdy se poddaní začnou bouřit, a tak dali hlavy dohromady a vymysleli plán. Jejich bubeníci vyhlásili, že každý, kdo upozorní na souseda, který zatají část úrody, bude odměněn. Vidina bezpracného zisku byla tak lákavá, že se udavači vyrojili jako houby po dešti.

Lidé se brzy začali bát jeden druhého, nikdo si před nikým nebyl jistý. A protože byl vládce mazaný, začal odměňovat i ty, kdo mu donášeli, co si nespokojení lidé o něm povídají. Král nechal vyhlásit nesmyslná nařízení a tvrdě trestal jejich porušení. Za krátký čas byly šatlavy plné a hospodářství upadala. Lidem se žilo zle, měli hlad, byli nemocní a ještě se báli o své životy, protože je přepadali lapkové z cizích zemí.

Král si byl vědom, že nebude trvat dlouho a zbídačený lid se vzepře proti jeho kruté vládě; věděl, že účinným řešením je poštvat lidi proti sobě. Jeho rádcové proto začali vymýšlet a rozšiřovat historky, aby znesvářili lidi mezi sebou. Povedlo se. Netrvalo dlouho a začali se mezi sebou nenávidět zrzaví a tmavovlasí, řemeslníci a zemědělci, mladí a staří… Ovčané byli tak zaměstnáni a zaslepeni vzájemnou nevraživostí, že si vůbec neuvědomili, jak jsou manipulováni.

Smutně se žilo v tom království, ale nebylo kam utéct, protože i v okolních královstvích byla podobná situace. Lidé měli plno starostí, jak se uživit, jak dodržet všechna ta nesmyslná nařízení, báli se jeden druhého, báli se o své životy. Stavení chátrala, mnozí zůstali bez střechy nad hlavou, soused nenáviděl souseda… Lidé mlčky a se sklopenou hlavou poslušně otročili, mlčeli a doma radši šeptali, aby je někdo neslyšel a neudal. Zapomněli se smát, zpívat si, někde cestou ztratili radost ze života. Království sevřel strach.

… a zazvonil konec, pohádky je konec? Ale to ne!, přece pohádky vždycky končí dobře – Dobro zvítězí nad Zlem. Naše „pohádka“ proto bude pokračovat v příštím článku. 🙂