K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor s kamarádem o tom, jak rozhodování bývá často složité. Jak si vybrat z nabízených možností tu pravou? Která volba bude pro mě ta nejlepší? Jak se správně rozhodnout? To jsou časté otázky, které nás v našem životě provázejí.

Neochota něco v životě změnit (nebo obava z nesprávné volby) nakonec způsobí, že se nerozhodneme pro žádnou z možností. Kromě obavy z kroku do neznáma je další překážkou neochota vzít na sebe zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Proto mnozí z nás zůstanou dál v situaci, prostředí nebo vztazích, které jim nevyhovují (ale které tak důvěrně znají).

Jaký návod nabízím pro ty, kteří chtějí provést změnu, ale neví, jakou variantu řešení zvolit?
Způsobů, jak danou situaci řešit, je víc. Záleží na tom, jaká technika nám vyhovuje. Pro ilustraci uvedu jeden příklad.

Představte si, že sháníte zaměstnání a přijali vás na dvě různá místa. Nevíte, na kterou nabídku kývnout, co tedy s tím?

Najdu si klidný kout, kde by mě nikdo nerušil (mobil nechám ve vedlejší místnosti). Pohodlně se natáhnu, zavřu oči (doporučuji použít masku/brýle na spaní), zklidním dech, soustředím se na dýchání a nedovolím žádným myšlenkám, aby mě rušily. Představím si rozcestí a tolik cest, kolik mi daná situace nabízí možných řešení – v našem případě tedy dvě různé cesty.

Každá cesta znamená jednu možnost. Vyberu si první z nich a představím si situaci, která by nastala, pokud bych si zvolila tuto variantu. Vizualizuji si, že pracuji v té konkrétní firmě, představuji si cestu do práce, budovu, prostředí, zaměstnance, můj pracovní prostor a činnost, která mě naplňuje; jak postupuji v kariéře,…

Přehrávám si tento film a zároveň u toho vnímám svoje pocity (zda mi je příjemně, zda se do práce těším, nebo naopak zda cítím nepříjemný tlak na žaludku, tíseň, stres,…). Stejným způsobem si přehraju i tu druhou možnost. Stále vnímám své pocity. Jakmile „navštívím“ obě zaměstnání/možnosti, vyhodnotím pocity, které jsem při svých vizualizacích zažívala. Vyberu si tu variantu, při které jsem se cítila příjemně.

Tento způsob je pro středně pokročilé, ale tím se nenechte odradit. Vnímání pocitů se dá celkem rychle naučit, potíže bývají s usměrněním (vyloučením) vlastních myšlenek, které nám brání v soustředění a ztěžují naše vnímání tělesných pocitů.

Podmínkou pro úspěšné nacítění je čistá hlava. Proto zaženu (alespoň pro tuto chvíli) všechny pochybnosti, obavy, nedůvěru, starosti. Soustředím se na práci s vlastními myšlenkami, uvědomím si přítomný okamžik (tady a teď) a představuji si v hlavě ticho a prázdno (nemějte obavy, myšlenky se vám zase vrátí ?).

Zpočátku se mi dařilo ovládat myšlenky jen několik vteřin, ale tréninkem se brzo protáhla doba, kdy jsem měla myšlenky pod kontrolou. Pro trénink soustředění je dobrou pomůckou vnímat vlastní dech, nebo položit ukazováček prstu na špičku nosu a zaměřit na něj veškerou pozornost.

Tato technika je pro mě dobrým pomocníkem. Dá se použít na řešení jakéhokoliv problému, nemusí se týkat jen zaměstnání (konkrétní situace, osob, předmětů,…). Pokud si svou volbou nejste jisti nebo zjistíte, že jste se vydali po nesprávné cestě, není nic jednoduššího, než se vrátit zpátky na rozcestí a vydat se jinudy. Strach ze špatné volby není na místě, protože v důsledku není žádné naše rozhodnutí špatné, neboť nás obohatí o nové zkušenosti a dovednosti.

Naší svobodnou vůlí je i nerozhodnout se pro žádnou z možností. Třeba zjistíme, že je pro nás momentálně nejlepší zůstat v situaci, ve které se právě nacházíme, a nic zatím neměnit.