Myslete pozitivně! Tak tohle „zaklínadlo“ zřejmě pár lidem zvýší adrenalin v krvi: „No to se někomu řekne! Já nevím, co dřív, starostí nad hlavu, lidi mě štvou, a to se mám ještě na ně přiblble usmívat?“ Myslím si, že podobné reakce nejsou výjimkou. Usmívat se v situaci, kde nevidím důvod, nemá smysl. Jde o to se naučit vytvořit si vlastní prostor, aby mi bylo příjemně i v takových situacích, kde by se dobrá nálada hledala jen obtížně. Mimochodem: Už jste někdy něco zlepšili tím, že jste někomu vynadali, nebo jste byli naštvaní? Asi těžko. Zažil jsme to každý už mnohokrát. A výsledek? Přibude další otrávený člověk. Já. A to přece nechceme. Tak co teda v podobných situacích dělat, abychom neměli zkaženou náladu po zbytek dne? Není to marná snaha, my sami stojíme za to, aby nám bylo hezky a to své království si chránili.

Být pozitivní neznamená mít „namalovanou“ vlídnou masku, ale být příjemný opravdicky, upřímně, čistě. Nic falešného. Takový člověk si k sobě přitáhne nejen stejně naladěné lidi, ale i příjemné situace. Zákon přitažlivosti opravdu funguje, a proto si zrovna tak můžeme přitáhnout opak. Záleží jen na nás, pro co se rozhodneme. Ano, jsme to my, kdo rozhoduje o tom, jak se budeme cítit. Není to tak, že se cítíme podle toho, jak příznivě či nepříznivě na nás působí vnější svět.

Naučila jsem se dělat si pěkné dny už od rána. Tytam jsou časy, kdy jsem po probuzení vylítla z postele a za dvacet minut jsem klusala na autobus. Ráno, než vstanu z postele, si „namaluju“ celý den, jak bych jej chtěla prožít, a jednotlivé situace si procítím. Čeká mě náročné jednání? Představím si, jak bude probíhat a jaký bude jeho výsledek. Stejně tak si naplánuju, kolik udělám práce, jak se mi bude hezky dařit a zároveň nezapomenu na sebe a započítám si i krátký čas na protažení i malé občerstvení, těším se na svou milovanou kávu. A svoje představy začínám naplňovat osvěžující sprchou, krátkou „startovací“ automasáží celého těla (videa, která mě inspirovala: automasáž – část I, II), dobrou snídaní, k tomu si pustím oblíbenou hudbu. Je pravda, že se mi těch dřívějších dvacet minut natáhne na hodinu, ale stojí to za to.

Cestou do práce – víc pěšky než dopravou, sluneční paprsky (vůně deště), úsměv, milé slovo, galantnosti (přednost ve dveřích, uvolnění místa apod.). Všímám si milých věcí a raduju se z nich. Uvědomuju si, jak je mi hezky, mám příjemný pocit uvnitř, usmívám se, užívám si každou chvíli, pozoruju —tady a teď—. Vnímám svou dobrou náladu a cítím se příjemně. Totéž vysílám i svému okolí. Moje ranní představy se začínají plnit. Skutečně se vyplatí pozitivní naladění – je dobře mně a je to milé i pro mé okolí.

Mnozí namítnete: „Nojo, jí se to mluví, ale já ráno nemám na to ten klid a prostor, protože vypravuju děti do školy.“ Chápu to, ale zkuste se zamyslet, jak přeorganizovat povinnosti, abyste měli víc času pro sebe. Určitě se nějaké řešení najde, a třeba zjistíte, že se o některé činnosti můžete podělit s členy rodiny. Nemusí se vám zpočátku podařit zahrnout do vlastního programu všechno, co byste chtěli. Nevadí. Je určitě lepší udělat aspoň něco, i když malého, nežli neudělat vůbec nic. Stojíte si za to, abyste si ušetřili čas i pro sebe a věřte, že na tom vydělá i vaše rodina.

Základem úspěchu je být upřímný sám k sobě, nenalhávat si. Někdy se den nevyvede, ať se snažíme sebevíc. Nenechte se otrávit. I na věci nám nemilé lze pohlížet s pochopením a pozitivně. Proč si je zhoršovat ještě tím, že se budu vztekat…