Každé slovo má svoji vibraci a tvoří nerozlučnou dvojici s myšlenkou. Podle toho, na co myslíme a jaká slova používáme, takovou energii tvoříme. Tato energie může za to, jak se cítíme a zároveň ovlivňuje i naše okolí. A okolí na nás podle toho reaguje. Stěžujeme si, litujeme se, chováme se jako chudinky, stavíme se do role oběti? Pak nás (většinou) naše okolí lituje, chlácholí a tím ještě víc umocňuje to, co my sami vytváříme: jsme k politování. Je nám líp? Nemyslím…

Jak můžeme změnit tu smutnou a lítostivou energii kolem nás? Copak se můžeme smát, když na to nemáme náladu? Můžeme se bezstarostně bavit a radovat, když máme plnou hlavu starostí? Zjistila jsem, že to jde. Tím ale nemyslím, že se začnu přetvařovat; to by nefungovalo. Energie je upřímná. Nejde tvořit příjemnou energii tím, že se usmívám a zároveň uvnitř sebe dusím vztek.

Jak tedy na to? Nejprve se zbavím negativní emoce, abych ji neměla v sobě. Mám vztek? Tak se vyvztekám; na vhodném místě a způsobem, který vyhovuje mé povaze a konkrétní situaci, ze sebe tu emoci dostanu. U každého je to jinak, někdo křičí, jinému pomůže, když nadává, dupe, další si jde zaběhat, zacvičit – oblíbený je boxovací pytel… Je mi smutno? Najdu si nějaký koutek, kde se vybrečím. Slzy odplavují stres, ulevují.

Teprve ve chvíli, kdy „mám v sobě uklizeno“, můžu začít tvořit pozitivní energii. Nechci schovávat žádné kostlivce ve skříni (?), proto nejprve čistím, a pak tvořím. Následně si vykouzlím příjemnou atmosféru. Jak na to? Myslím na hezké věci v mém životě, svoji pozornost věnuji pozitivním událostem, vynechám „černou kroniku“ (když se zaměřuji na smutné informace, přijímám jejich energii), naplánuji si nějaké pro mě příjemné aktivity – třeba zajímavou výstavu, procházku, kino, divadlo, příjemné posezení s přáteli, četbu knihy, wellness,… Představím si, jak chci, aby vypadal můj prima den. Připouštím si jen hezké myšlenky a volím laskavá slova. Cítím, že mi je líp a líp; důvod mé předchozí špatné nálady vidím v jiném světle, už pro mě není tak důležitý.

Myšlenky a slova mají velký vliv na to, jak se cítíme. Například kolikrát za den jsem jen pomyslela nebo vyslovila slovo „musím!“ Když něco „musím“, automaticky to ve mně vyvolá nepříjemný pocit a nechuť. Pokud si jej zaměním za „pomůže mi“, „bylo by potřeba“, „radši to udělám“… najednou ta nechuť zmizí – chci to, co nejdříve vyřešit, a zároveň s tím mám spojený pocit, že to dělám pro sebe, že je to pro mě prospěšné. Do takové činnosti se už nemusím nutit. Možná to taky tak cítíte. Začala jsem si proto uvědomovat, jaká slova používám, a uzdravovat svůj vnitřní svět. Zkuste se taky zaposlouchat…

Mnohokrát jsem se přesvědčila, že problémy byly většinou jen v mé hlavě – to strach vytvářel katastrofické scénáře, které se většinou nikdy nenaplnily. Začala jsem měnit svůj dosavadní přístup – zakázala jsem si „černé vidění“, nezabývám se tím, „co by, kdyby“ a svoji pozornost a energii věnuji především tomu, co MOHU změnit. Když jsem dosáhla tohoto poznání a ze své hlavy a života vymazala všechno, co nemohu ovlivnit, nesmírně se mi ulevilo.

Také je důležité si uvědomit, jak vnímáme ostatní lidi, jak o nich smýšlíme, zda je hodnotíme. Jsme ti, kdo nadávají, kritizují, jsou věčně nespokojení, nebo naopak – vidí svět z té lepší stránky? Pokud používáme laskavá slova, přitahujeme si do života příjemné situace. Jestliže mluvíme hrubě, výsledkem je negativní energie. Jakou energii k lidem vysíláme, taková se nám od nich vrací…

Zvykla jsem si na příjemnou energii v sobě i kolem sebe. Udržuji si ji, protože mi je v ní moc dobře. Uvedená technika mi pomůže zvednout náladu, když mě někdo naštve nebo mám splín. Pokud však je důvodem mého negativního rozpoložení nějaká závažná situace, musí následovat její řešení. Vytvořená pozitivní energie mi pomůže získat potřebný nadhled. Ostatně, nešlo by být dlouhodobě veselá/ý, když na mě leží nějaký balvan. Tenhle typ balvanu nevybrečím ani neodvalím nadávkami. V takových případech se moje strategie odvíjí od konkrétní potřeby/situace. O tom zas až někdy příště. ?