Je možné, aby se nám splnilo, co si přejeme? Věřte nebo ne, možné to je. Ve Vesmíru, jehož jsme součástí, platí zákon přitažlivosti. Přitahujeme to, co sami vysíláme. A tak si můžeme vyslat i svoje přání. Obávám se však, že v této fázi to zpravidla končí. Přání má každý z nás jistě dost a dost, ale proč se nám (většinou) neplní? Je totiž potřeba vědět, jak na to.

Děti věří na zázraky až do chvíle, než je společnost, ve které žijí, začne přesvědčovat o tom, že je to hloupost. A tak se ten krásný, plastický a tvořivý dětský svět postupně začne měnit… Pojďme se zase vrátit do dětských let a společně objevit ten zapomenutý svět!

Kde začneme? Tak třeba tím, že si budeme víc všímat toho, co se kolem nás děje – od těch nejmenších každodenních příběhů. Jistě se vám stalo, že jste na někoho intenzivně mysleli a on vám zavolal nebo jste se s ním potkali. Jindy zase, když jste si nevěděli s něčím rady, ozval se vám někdo, od koho jste dostali potřebnou informaci.

Podobných situací objevíte ve svém životě dost a dost. Všímáte si těch drobných zázraků? Umíte se z nich radovat? Nebo jim nevěnujete pozornost? Možná se jen pozastavíte nad tou „náhodou“. Škoda. Připravujete se tak o hodně malých radostí. Radost je krásná tvořivá energie a přitahuje k sobě spoustu podobných prožitků. Čím víc si jich začneme všímat, tím víc se nám jich začne dít. Nikdy není pozdě začít. Je jen na nás, jak chceme svůj život žít.

Dětský svět nemá hranice, neklade si překážky. A to je ten nejlepší prostor pro splnění přání. Malé dítě nepochybuje, důvěřuje, nemá strach, raduje se, nelpí na věcech… Tohle jsou totiž zábrany, které blokují plnění tužeb. Dospělí nevěří, že je možné zhmotnit přání – neplní se jim, protože nevidí právě ty překážky, které si sami kladou do cesty. Ale zajímavé je, jak si umí splnit to, co nechtějí (o špatném nepochybují, že se splní). Neuvědomují si, že oni sami jsou tvůrci i svých nechtěných přání; ano takovou máme schopnost.

Tady mě napadla zkušenost mého kolegy. Před nedávnem mi vyprávěl, jak jel na služební cestu a i když měl dostatečnou časovou rezervu, ujel mu vlak. Cestou na nádraží totiž nastaly nečekané potíže a náhradní dopravou už konkrétní vlak nestihl a přijel pozdě na jednání. Před následující cestou vlakem kolega špatně spal, protože se obával potíží v dopravě, aby se neopakoval stejný scénář. Jeho přání se mu splnilo – zažil stejnou situaci jako u předchozí služební cesty. (Podotýkám, že stejnou dopravou jezdí denně do práce a bez sebemenších problémů…)

Pro zhmotnění přání je důležité věřit/nepochybovat, že se splní, představovat si jej a prožívat jej, jako by už nastalo. Prožitkem může být radost (chtěná přání) nebo obava (nechtěná přání). Snadno se to píše, ale chce to trénink a čas. Proto je dobré začít si plnit malé touhy a postupně přecházet k těm, na kterých nám hodně záleží.

Jako příklad mohu uvést svou zkušenost. Před nějakým časem jsem si potřebovala přihlásit auto. To jsem se v Praze ještě moc nevyznala a nebyla jsem si jistá, zda jsem zvolila tu správnou pobočku. Představila jsem si dopředu situaci, kterou jsem si přála prožít – jak vše zdárně během jedné návštěvy vyřídím. Když jsem přišla na úřad, nic nenasvědčovalo tomu, že by se moje přání mohlo vyplnit. Bylo tam nepříjemné prostředí a přede mnou vraceli lidi kvůli špatně vyplněnému formuláři nebo proto, že spadají pod jinou pobočku. Naštěstí se mi podařilo udržet víru, že se moje přání splní a nepodlehla jsem obavám. I když jsem patřila jinam a neměla správně vyplněný formulář, odnášela jsem si odtamtud novou SPZ a dobrý pocit z milé úřednice.

Z vlastní zkušenosti bych ještě ráda upozornila na to, jak je důležité správně a jednoznačně formulovat svá přání. Můžeme jej totiž dostat v jiné podobě, než jsme si představovali (a tedy i chtěli). Proto pozor na to, co si přejeme. O tom, jak vás může překvapit vaše vlastní přání, se můžete dočíst ve speciálním článku Splněné přání, který je malým vánočním dárkem od týmu ŽítŽivot.