Jedním z nejrozšířenějších a největších strachů je strach o vlastní finanční zajištění. Bez peněz v současné společnosti v podstatě nelze existovat. Peníze nám zprostředkovávají naplnění našich základních potřeb, jenomže tím zároveň ovládají náš život a berou nám svobodu. Pracujeme, abychom získali peníze – a to je častá příčina toho, proč setrváváme i v takovém zaměstnání, které nám nevyhovuje.

Znám dost lidí, kteří jsou v jedné práci hodně let, aniž by jim firma poskytovala profesní růst, zajímavou činnost, či příznivé prostředí. Nejsou spokojeni, práce je nebaví, trpí frustrací… Proč tam tedy jsou? V současné společnosti je tím hlavním důvodem strach o zajištění základních potřeb, který je ještě posílen, pokud má dotyčný hypotéku, malé děti, manžela(ku) bez práce, případně není v dobré zdravotní kondici, blíží se důchodovému věku, žije sám… Často to bývá kombinace více důvodů.

A tak obavy stoupají, sebevědomí klesá: Kam půjdu? Co když to bude jinde ještě horší? Jak poznám, že zrovna tohle je ta pravá práce pro mě? Bude mě bavit? Co když na ni nebudu stačit? Přijme mě nový kolektiv? Pochybnosti jsou jako balvany na cestě ke změně, které se dost lidí zalekne, a začne si hledat důvody, proč setrvat dál na jednom místě. Jedinými a převažujícími klady jejich současného zaměstnání, často bývá:

• jistota výplaty, solventnost zaměstnavatele, který platí dobře a včas – můžu se spolehnout, že každý měsíc 10. (například) budu mít výplatu na svém účtu,
• znalost dosavadní práce, prostředí, kolegů – co když bych si jinde ještě pohoršil(a)?,
• moje lenost, neochota ke změně, nelibost učit se nové věci, sžívat s novým prostředím/s lidmi…

První argument je ten nejsilnější a je pochopitelný. A protože je k tomu navíc většina z nás mistry ve vytváření katastrofických scénářů (které se v 90 % nevyplní), setrváváme tam, kde nejsme spokojeni (mnozí mají nedělní večer zkažený představou, že druhý den zas půjdou do té otravné práce), a tím si i zaděláváme na zdravotní problémy…

Pravda, nikdy přesně nevíme, co nás v novém zaměstnání čeká, ale proč to nezkusit? A třeba i za cenu menší výplaty, ale mít práci, která mě baví, kde mohu získat nové zkušenosti a dovednosti a zároveň mít i dostatek času pro sebe (to záleží na osobních prioritách).

Před lety mi přišla velmi vhod nabídka práce, která ale současně znamenala přestěhovat se a zásadně změnit i dosavadní způsob života. Podařilo se mi udržet na uzdě obavy typu: Zvládnu novou práci a současně i veškeré změny, které s tím jsou spojené? Neztratím se v té Praze? Kde budu bydlet? Vždyť tam nikoho neznám…

Místo toho „nafukování hlavy» a pěstování obav jsem se rozhodla zkusit štěstí v nové práci a zaměřila jsem se výhradně na to, abych uspěla ve výběrovém řízení – povedlo se. Ve stejné době jsem (bez sebemenšího úsilí) získala podnájem (a navíc ještě v lokalitě, ze které jsem měla přímý spoj do práce ?), ve kterém jsem pak bydlela, než jsem si sehnala vlastní byt.

Neřešila jsem, zda mi bude nová práce vyhovovat líp, než ta původní. Nic mi přece nebrání se případně poohlédnout někde jinde. Vím, že změnou/pohybem, prací na sobě, získávám zkušenosti. Pro mě je důležité, aby zajištění příjmu nebylo překážkou ke spokojenému životu – chci si užít každý den, žít svůj život, neživořit. ?