Už jste si dali novoroční předsevzetí? Nebo ve vás tato představa vzbuzuje ironický úsměv? Proč většina z nich končí na mrtvém bodě? Už samotná energie slova „předsevzetí“ mi napovídá: Je Nový rok, je to tradice, přece si musím dát nějaký úkol. Vnímáte v něm tu povinnost? Přítomnost „musu“, byť se jedná o vlastní rozhodnutí, nedává naději na úspěch. Chybí v něm vášeň, radost, tvoření, volnost, svoboda,… Samotná vůle nestačí. Je to jako v partnerské lásce, bez těchto energií pomalu ale jistě zanikne.

Má tedy smysl si dávat novoroční předsevzetí? Ano, pokud si ty potřebné emoce dokážete načasovat na tento konkrétní den. V minulosti jsem se o to několikrát pokoušela. Bezvýsledně – dokud jsem nepřišla na to, co mi k úspěšnému dosažení cíle chybí.

Chtěla jsem přestat kouřit. Vyzkoušela jsem na sobě různé triky:

• postupně snižovat počet cigaret až na nulu;
• překouřit se, a tím si vyvolat odpor k tomuto zlozvyku;
• zbavit se závislosti pomocí strachu (v té době zrovna zemřela moje oblíbená herečka paní Galatíková na rakovinu plic).

Tohle moje snažení však nevedlo k vytouženému cíli. Ale ve chvíli, kdy jsem si svůj záměr spojila s těmi pravými emocemi, se úspěch dostavil. Datum v kalendáři v tom nehrálo žádnou roli. ? A jak jsem dosáhla toho správného naladění?

Uvědomila jsem si ten rozdíl – jaké je to být v těle kuřáka a nekuřáka. „Viděla“ jsem žlutou a suchou pleť, jakou mívají kuřáci a růžovou pružnou pleť nekuřačky. Představy nemají žádné omezení a každý reagujeme na jiné podněty. Někomu například pomůže vcítit se do těla letitého kašlajícího a nemocného (negativního) kuřáka (k navození tohoto pocitu pomůže obrázek jeho plic) a hned poté procítit tělo člověka, který je zdravý, aktivní, spokojený, pozitivní.

Představila jsem si, jak moje tělo uvítá, když nebude permanentně zásobováno jedy z kouření. Vnímala jsem tu radost do poslední buňky. Procítila jsem kolem sebe svěží vzduch bez nikotinového kouře. A protože kouření pořádně leze do peněz, těšila jsem se zároveň z toho, jak díky ušetřeným penězům trávím dovolenou v Karibiku, případně co si za ně kupuji.

Moje obrazy byly tak silné, že jsem nechtěla přijít o ty nově navozené příjemné dojmy. Tělo bylo intenzivně naladěné na emoce nekouření, že jsem díky tomu úplně přestala kouřit – hned, přirozeně, natrvalo a bez nepřátelství ke kuřákům. ? Je to už asi deset let a mám pocit, jako bych nikdy nekouřila.