Dovolená ve Španělsku mě přivedla k zamyšlení nad chováním lidí k sobě navzájem. Líbilo se mi, jak se tam lidé spolu zastavují, povídají si, usmívají se na sebe.., jako by k sobě měli blíž. Že by za to mohlo to přímořské počasí? Že by jim sluníčko zlepšovalo náladu a dodávalo pozitivní energii?

Zažila jsem tam mnohé milé příhody. Ráda vzpomínám na setkání se starší paní, která nám poradila, když jsme cestovali místní dopravou. Jela stejnou trasu jako my a vzala si nás „pod křídla“. Na konci cesty se s námi loučila, jako bychom patřili do její rodiny a k našemu překvapení jsme dostali „dos besos“ (pusu na každou tvář).

Laskavý přístup vytváří krásnou atmosféru mezi lidmi a je zadarmo. Dobrá pohoda a tolerance k druhým vychází z člověka samotného. Milý člověk kolem sebe šíří příjemnou energii, která ovlivňuje i ostatní (a naopak).

Většina z nás cestuje hromadnou dopravou a co si budeme povídat, nebývá to zrovna žádný med – mnozí jsou nevrlí, protože se jim nechce vstávat nebo jedou do práce, která je nebaví, školáci jsou nervózní z písemek nebo zkoušení, jiní prožívají nějaké osobní problémy… no a to se všechno kumuluje na malém prostoru a není před tím úniku. Kolikrát pak stačí sebemenší šťouchnutí, které spustí konflikt.

Vím, že je někdy těžké nenaštvat se, když se k nám někdo chová jako hulvát. Takový člověk dokáže zkazit i část dne. Jak mu v tom zabráním? Rozlišuju dvě roviny – vnější a vnitřní. Do vnější úrovně zahrnuji komunikaci s okolím, tedy to, co je vidět. Navenek se zachovám podle konkrétní situace – buď ty nepříjemné projevy ignoruju a s dotyčným se nebavím, nebo mu dám jasně (a klidně i rázně) najevo svoje mantinely, za které ho nehodlám pustit.

Důležitější je ale ta vnitřní úroveň – nenechat se tím člověkem (jeho agresivitou) nakazit. Proč bych si ten JEHO problém měla na sebe stáhnout? Jsem to pak já, kdo dál šířím špatnou náladu; to je jako roznášet nakažlivou nemoc – otrávím tím nejen sebe, ale i svoje okolí!

A jak tomu čelit? Pomohlo mi, udělat si před sebou pomyslný štít a odrážet jím projevy takového člověka. Ty patří jemu, nikoliv mně, a proto je důležité si je na sebe nevztahovat, nebrat si je osobně (Co když je nešťastný? Má problémy? Neví si rady a ventiluje to tím nejnemožnějším způsobem?). Spokojený a vyrovnaný člověk neútočí na druhé, konflikt vyvolává ten, kdo má nějaký problém.

Postupně jsem si kolem sebe vytvořila ochranný obal vyplněný laskavou energií. Je mi v něm moc dobře a dávám si pozor, aby se mi neporušil a neotevřel se prostor pro vniknutí nějakých nepříznivých energií. Příjemnou atmosféru uvnitř si udržuji svou pozitivní myslí, kterou současně šířím kolem sebe a ovlivňuji jí i své okolí.

A když vám někdo nedopatřením šlápne na nohu, či vás praští batohem a k omluvě přidá i milý úsměv, podupaná noha nebo šťouchanec ani nebolí, jako by je ten ohleduplný přístup hned uzdravoval. A co třeba ochotná prodavačka či milá úřednice za přepážkou nebo pozdrav od cizího člověka s přáním pěkného dne? Jistě mi dáte za pravdu, že vám takový okamžik zpříjemní den.

Proč ale čekat na popud zvenčí, když my sami můžeme vytvářet dobrou náladu a být pro druhé milou společností? Tolerance, respekt k druhým a trocha toho úsměvu dělá fakt divy. A neznamená to, že ohleduplný a milý k ostatním může jen ten, kdo nemá starosti.