Rozhodli jste se, že zkusíte něco udělat se svým přístupem k životu a nevíte, kde začít? Žádné obavy a hlavně se ničím nezdržujte. Je to totiž úplně jedno. Důležité je začít. A zda si vyberete oblast, která vás nejvíc trápí, anebo takovou, kde máte pocit, že vám to půjde snadněji, je čistě na vás.

Když jsem se rozhodla začít měnit své dosavadní přístupy a uzdravit oblasti, ve kterých mi nebylo dobře, bylo nejdůležitější udělat první krok. S opravdovým odhodláním. Ne žádný váhavý ve smyslu: „Tak já to teda zkusím, třeba to nějak vyjde, když to tedy říkají, že to funguje…“ NE! Buď chci něco doopravdy změnit nebo se o to ani nebudu pokoušet. Ve chvíli rozhodnutí je můj krok pevný, stabilní a neuhne. Chci to, JÁ to chci, dělám to pro sebe, JÁ mám to výsostné právo rozhodnout o svém životě.

Jakmile jsem udělala první krok v jedné oblasti, promítlo se mi to současně i v ostatních. Jakoby se přeskupily kulisy na té mé životní scéně. Nemusela jsem ani přemýšlet nad tím, co dělat. Přirozeně to začalo plynout podle toho nového scénáře, pro který jsem se rozhodla. Je úplně normální, že se i přes naši snahu někdy nezadaří. Vždyť se učíme něčemu novému. Důležité je si uvědomit ten chybný moment. V takové chvíli jsem se zastavila a „přehrála“ si poslední „dějství“, abych mohla chybnou „repliku“ příště, až nastane podobná situace, napravit. Pokud jsem to neudělala, připomenutí přišlo znovu a důrazněji, abych jej nepřehlédla.

Pomohlo mi se dívat dopředu jenom tak jeden až tři kroky, jako kdybych šla potmě s baterkou. Ve chvíli, kdy bych došlápla mimo kužel světla, mohla bych si podvrtnout nohu. Není důvod si ztěžovat cestu tím, že se budeme belhat o berlích. Není tedy proč běžet a vlastně ani není důvod vědět, co je pro nás v cíli přichystáno. Důležitá je cesta sama. A podle toho, jak úspěšně jdeme, mění se před námi i „odměna pro vítěze“.

Přiznávám, že nastalo i období, kdy jsem měla pocit, že se nic nového neděje, že se nic nezměnilo. V tom případě mi velmi pomohlo se zastavit a podívat se na tu cestu za sebou, čím vším jsem prošla, jaké úspěchy jsem zaznamenala. Uvědomila jsem si, jak jsem si pamatovala především nepříjemnosti. Dobré jsem považovala za samozřejmost, takže jsem je často i přehlížela. Začala jsem si toho víc všímat a byla jsem překvapená, co příjemných okamžiků jsem během dne zažila, aniž bych si to uvědomila. Čím větší pozornost jsem jim začala dávat, tím víc jich přibývalo. Doporučuju, pište si je. Zaznamenávejte si všechny okamžiky, které vás potěšily. Bude vás to víc motivovat. Napište si třeba tu příjemnou prodavačku, pána, který vám dá přednost do dveří, dítě, které vám uvolní místo na sedadle, šéfa, který se na vás usměje, drobný dárek od přátel… Užívejte si každý milý okamžik.

Vnímáte tu atmosféru? Příjemný pocit, který všechna ta dobra provází? Začněte si je k sobě přitahovat!