V současném přetechnizovaném světě, kdy velká část populace tráví mnoho času před obrazovkami počítačů, notebooků, čteček, mobilů či televizorů, je potřeba věnovat zraku daleko více pozornosti než dřív.

Není nutné vyhledávat statistiky, všichni vnímáme, že se zvýšilo procento lidí s brýlemi (a to je ve skutečnosti ještě vyšší o nositele kontaktních čoček). Je tu zároveň početná skupina lidí, kteří odložili brýle po operaci očí laserem. Ano, medicína je na takové úrovni, že umí odstranit krátkozrakost i dalekozrakost. Ale co nejprve zkusit pro svůj zrak udělat něco sami?

Před několika lety jsem se seznámila s příběhem Meira Schneidera, který v dětství přišel o zrak. Nesmířil se s životem ve tmě a rozhodl se čelit svému osudu. Díky spojení různých technik s každodenním mnohahodinovým intenzivním cvičením začal opět vidět (pro ty, které to zajímá, si mohou přečíst jeho knížku Šance pro oči).

Následně jsem se poznala s paní, která absolvovala seminář přímo u M. Schneidera a jeho učení/výzkum předává dál. Bylo to pro mě velmi inspirující a rozhodla jsem se poznatky M. Schneidera vyzkoušet na vlastní kůži (teda na vlastní oči ?).

Musím přiznat, že nejsem moc disciplinovaná, a je pro mě nepředstavitelné, abych pravidelně a dlouhodobě provozovala nějakou činnost (v tomto ohledu na sobě musím ještě zapracovat). Čemu jsem se tedy věnovala? V první řadě „rozpohybování“ očí, které máme vzhledem k tomu zírání do monitorů strnulé. Jak? Díváním se do dálky, „těkáním“ – střídáním zaměření pozornosti na bod v dálce a na bod v blízkosti. Očím, přesněji očnímu svalu, velmi prospívá oční jóga.

Pro oči je také dobré mrkání (pro udržení vlhkosti oka). Je důležité mít uvolněný krk, a tak je zároveň potřeba procvičovat uvolnění šíje (stažením svalů se totiž snižuje přísun tolik potřebného kyslíku k očím). Relaxace je prospěšná pro „celého člověka“, tudíž i pro oči. Procházka v přírodě, koukání do zeleně a vyčištění si hlavy mě vždycky velmi osvěží. Pro náš zrak je samozřejmě nezbytná správná výživa, tedy dostatečný přísun přírodních (!) vitamínů, minerálů a dalších prospěšných látek.

Nejvíce používám tzv. děrované brýle (místo skel mají tmavý plast, ve kterém je spousta malých otvorů). Je to pro mě nejpohodlnější, protože nemusím pravidelně provozovat žádné cviky; jen si je prostě nasadím. Pravda, musela jsem si na ně zvyknout (představuji si, že takhle nějak vidí fleretista ?), protože vidění přes ně není úplně komfortní (nelze je mít nasazené při řízení auta!). Ale zvykla jsem si a mým očím velmi prospívají. Je to účinná rehabilitace očního svalu, který může za zhoršení zraku, pokud není ve správné kondici.

Tyto speciální brýle jsem vyměnila za sluneční brýle, a tak v létě dopřeju očím dostatek zdravého tréninku. A když nejsou slunné dny, brýle používám při práci s počítačem nebo při čtení knihy (ne pořád, očím stačí i půl hodiny denně). Musím ještě zmínit, že brýle může nosit i člověk, který jinak brýle nepotřebuje (udrží si tak oči zdravé). Ti, kdo mají nějaké dioptrie, přes děrované brýle vidí ostřeji než bez brýlí (na sobě jsem si vyzkoušela, že mi korigují oční vadu o ½ – ⅔).

Vybrala jsem si tedy některé techniky, které ve své knize M. Schneider uvádí, a přidala jsem k tomu vlastní zkušenosti (výživa, relaxace, vyhýbání se jedům, vnímání signálů těla). Zvolená metoda a zodpovědný přístup k vlastnímu zraku přinesl své ovoce – přibližně za rok se mi zlepšil zrak o 1 dioptrii! Pokud bych se věnovala cvičení víc a soustavně, efekt by byl určitě ještě větší. A to už stojí za úvahu, co říkáte? ?