Do nadpisu jsem si vypůjčila název knihy Samuela Becketta, protože přesně vystihuje poselství tohoto článku. Godot je představitelem lepšího života, něčeho, co životu dodá smysl. Kolem něj se točí děj příběhu, ale on se na scéně nikdy neukáže; je jen tím toužebně vyhlíženým cílem.

Určitě znáte spoustu lidí (nebo možná patříte k nim), kteří se už od pondělí těší na víkend. Upínají se na ty dny volna, těší se na to, jak je stráví, co všechno podniknou, ale do té doby jen „zabíjí“ čas – 5 dní čekají na 2 dny, jinými slovy: sami sebe odsoudí k tomu, že ze 7 dnů si užijí jen pouhé 2 dny! No není to škoda?

Samozřejmě, tím, že jsme většinu dne v práci, nám toho volného času už tolik nezbývá. To však neznamená, že nemůžeme podniknout něco, co nás baví – sport, procházky, wellness, přednášky, besedy, kino, divadlo, výstavy, posezení s přáteli, četba knihy, malování, poslech hudby,… Prostě naplnit svůj čas něčím, co nás těší, co máme rádi. Proč s tím čekat až na víkend?

Ono čekání se ale netýká jen víkendu. Svoje plány na neurčito odkládají mnozí rodiče malých dětí: „Až budou děti velké. Až děti vyrostou.“ Zřejmě mají pocit, že „správný rodič se musí obětovat.“ Ale copak je dětství důvodem k tomu, abychom se vzdali svých zálib? Sice máme míň volného času, obzvlášť v době, když jsou děti malé, ale ta chvilka pro sebe se vždycky najde (i děti si od nás rády oddechnou ☺). A navíc – uštvaný (naštvaný) rodič není zrovna lákavá představa…

Taky často slýchám: „Nemůžu si to dovolit. Nemám peníze. Šetřím na dovolenou/na nové auto/na bydlení,… “. Mnozí tak platí jen to nejnutnější a sedí doma. Přece nemůžou utrácet za „zbytečnosti“, když se musí šetřit! Takové živoření jim rozhodně neprospívá, protože se tím připraví i o ty drobné radosti a potěšení.

Přitom existují možnosti, jak si užívat za minimální náklady a nevzdálit se od očekávaného cíle – z čekání udělat radostné čekání, tedy těšení. To je ta správná energie! Nepřipravit se o každodenní (případně častodenní ☺) radosti, vyčistit si hlavu, odpočinout si, přijít na lepší myšlenky. Prostě využít to čekání nějak smysluplně.

Zamysleli jste se někdy nad tím, zda svůj život žijete nebo zda jen čekáte „na Godota“? Patříte k těm, kteří na něco čekají, a myslí jen na to, „až“…? Je velká škoda se zaměřit pouze na budoucí cíl, a přitom nevidět kolem sebe, tedy neprožívat každodenní okamžiky – nežít, čekat, odkládat, vyčkávat, odsunovat, otálet, doufat…

Když totiž pak přijde to kýžené „už“, jsou mnozí často tak unaveni tím vyčkáváním, že si to ani pořádně neužijí; případně zas myslí, na další „až“. Anebo se do té doby jejich situace změní, takže to, na co tak dlouho čekali, již pro ně nemá ten význam. Škoda každého promarněného času. Život je přece příliš krátký na to, abychom jej proplýtvali nesmyslným čekáním.